Vítkovy noviny

Listopad 2014

Čas, teplota
a počasí ve Wenatchee

Rubriky: Jiné měsíce | Plachtění | Práce | Veslování | Videa | Evan | Karla | Pošli mi email

Klikni na obrázek a otevře se zvětšenina. A když je v textu něco podtrhnutého, tak je to odkaz na něco dalšího.


Z letiště na západ

Z hřebenu na sever

 
Jaký byl tvůj listopad? Měj se hezky! 
30.  Závěr Díkůvzdání.

Ráno v Roseburgu jsme ještě naposledy spolu posnídali a pak se rozjeli do svých domovů.

Na oběd 
jsme se sešli Portlandu s otcem Laurel, Dennisem. Naposledy jsme se viděli na svatbě našeho syna Evana s Laurel, v půli září. Tehdy jsme netušili, že za pouhých několik týdnů potom skoná Dennisova žena, JeanAnn.  Bylo jí jen 71 let. Mluvili jsme o přizpůsobování se této ztrátě, jak se vyrovnává, kdo mu pomáhá a jak ho těší, že Laurel a Evan jsou spolu a šťastní. Za čtrnáct dní se znovu uvidíme, na pietní vzpomínku, zas v Portlandu. Pomalu tak poznáváme nové příbuzné.
29.  Výlet do vinných sklepů v okolí Roseburgu - Brandborg, Misty Oaks, Girardet a Abacela.

Naše návštěva by se neobešla bez zavítání do malých rodinných vinných sklepů, kterých je v okolí Roseburgu přes dvacet. Místní zeměpisná šířka je totiž na stejné úrovni, jako severní Španělsko. Za posledních čtyřicet let se zde značně vyšvihlo vinařství a na docela pěkné úrovni. Ten usměvavý pán ke konci prezentace je pan Girardet, který založil v roce 1971 v pořadí druhý vinný sklep ve státu Oregonu. Nyní je mu osmdesátpět let a je stále čilý. Pěkně jsme se pobavili.
Lebedění si v domě Larryho a Nancy. 

Venku pršelo a tak jsme byli pohromadě uvnitř, jedli, povídali, hráli společenské hry.
28.  V Roseburgu bylo nadále deštivo a sychravo, okolo 10°C. Larry i já jsme vstali brzy, ostatní před osmou. Karla šla s Larrym běhat a pak jsme se jeli podívat do uměleckého a řemeslného trhu.

Výlet do střediska Steamboat Inn

Po obědě jsem jel s Nancy a jejími rodiči podívat se do rybářské restaurace a hostince v kaňonu řeky Umpqua, zde jsou webové stránky Steamboat Inn. I jeden z amerických prezidentů tam nocoval. Navečer přijeli z Portlandu náš syn Evan se svojí ženou Laurel (ještě si na ten slovní obrat "ženou" musím zvykat!). 
27.

Oslava svátku Díkůvzdání.

Jak jsme jídla dopřipravili, usedli jsme po třetí odpoledne okolo svátečního stolu a po poděkování se do jídel pustili. Hodování jsme se pak odávali po další dvě hodiny.
Pak jsme se bavili sledováním psů. Karla přišla s nápadem přivázat kamerku na jednoho z nich. Zde je výsledek:

Díkůvzdání z psí perspektivy.


Večer se hrály společenské hry a já v jejich závěru usnul. Karla udělala mírně satirickou fotku, jak klímám. 



Přípravy na oslavy svátku Díkůvzdání.


Přenocovali jsme v domě Larryho a Nancy. Posnídani jsme, podělil jsem se s Larrym o svá oblíbená zrníčka s jogurtem a banány. Ten pak nažhavil brikety v grilu a já zatopil v krbu. Okolo desáté ráno Larry s pomocí syna Erika vložil do grilu velikánského krocana, na tříhodinové pečení. V dešti jsme vyrazili na asi tříkilometrovou procházku v okolí. U konci trasy před námi prchali ještě živí krocani, kteří si tamní obyvatelé chovali. Jak jsme se vrátili, přijeli z Ashlandu rodiče Em, Ed a Sheila, spolu s naší dcerou Karlou. 
Po dalších několik hodin se celá společnost věnovala přípravě největšího pohoštění v roce.
26. Cesta do Oregonu.

Vyrazili jsme s Emilí v půl osmé z Wenatchee do mléčného počasí, občas jsme nad oblačnost vystoupili. Oblast Portlandu jsme projeli, než začla dopravní zácpa a tak jsme si mohli dopřát hodinu v Eugene. Prošli jsme se po vrchu Skinner, kde jsme před čtyřiceti lety dělali své svatební fotky, s Olafem a Ellen. Našli jsme i dům, kde jsme bydleli a na jehož zahradě jsme tehdy uspořádali svatební recepci. A před domem, kde jsem zprvu bydlel sám u rodiny Pilonů, vyrostly od té doby vysoké stromy. Do Roseburgu k rodině Nancy jsme dorazili za tmy, v pořádku.
25. Zkouška sboru.

Připojil jsem se k malé skupině unitářů a nacvičovali jsme na předvánoční období dvě písničky, jednu o koledování a druhou (prosadil jsem) o dobrém králi Václavovi. Zde je ukázka z první naší zkoušky.
A tady jsou různé jiné verze:
| Anglický zpěv, české titulky s historií-pověstí o sv. Václavovi. | Calypte kvarteto, česky | Na nádvoří hradu Křivoklátu |
24. Koncert

Dopřál jsem si se zpožděním padesáti let nádherný zážitek, totiž živý koncert Beatles. Jejich první vystoupení na americké půdě.
V porovnání s tím, kolik ohromně moc času ze svého života
jsem hudbě Beatles věnoval, jsou mé prožitky vidět je skutečně hrát, pohybovat se, mluvit mezi písničkami (zatím) naprosto mizivé. Tento 40ti minutový záznam byl vydán letos. Zapni si repráky na plné pecky a spusť si pořad. (Musím přiznat, ještě nyní trochu závidím těm mladým, kterým se poštěstilo tehdy se na koncert dostat, a kteří jsou v pořadu dobře zachycení v jejich extázi.)

Veslování

Skulinou mezi obzorem a vysokými mraky se prodraly paprsky vycházejícího slunce a vytvořily nádherné červánky. Stačily i na dvě minuty rozzářit hřebeny západních štítů a pak jako kdybyby někdo otočil vypínačem: nastalo šedo. Stálo to za to přivstát si. Dnes jsem uviděl na vodě kachny, husy, volavky, kormorány a orly. V lesu kořenů jak v ráji pašeráků na Šumavě jsem rozjímal a pak se vydral až nad haldu, halekal a zpíval. Voda byla stále příjemně osvěživá na plavání (11°C), vzduch měl ráno 1. 


23.  Duha

Ve čtvrt na dvě odpoledne, když jsme mluvili telefonem s Evanem a slyšeli jeho dobré zprávy, se ukázala krásná duha. Zachytil jsem jí z prahu našeho domu, na mobil s využitím panoramatické volby.
Unitáři

Mše tuto neděli byla na téma sociální spravedlnost. Soustředila se na koncept "výsada", a jak se stavěli od roku 1965 unitáři ke snahám černochů v USA o sebeurčení. Zprvu moc kladně ne.

Literatura

Dozvěděl jsem se, že existuje český spisovatel Ivan Kraus. Napsal knížky jako Kůň nežere okurkový salát a To na tobě doschne, Číslo do nebe, aj. Prý se člověk prima uvolní a tzv. lehká četba je taky nutná. Našel jsem o tom Krausovi pořad. Dvakrát za sebou jsem si ho pustil. Ještě teď se vzpamatovávám z rozrušení.

Práce


Pamětliv připomínky terapeutky z nedávné přednášky, vrátil jsem se zas k vystávání u počítače, jako jsem již dříve dělal, než jsem mezitím zlenivěl.
22. Na večeři nás pozvali přátelé Larry a Penny. Po ní Larry zahrál dva krátké kusy z Schumanna a Beethovena - chodí na hodiny na klavír. Docela procítěně je zahrál. Fandím mu. Byl zvědavý pak na mé fotky z Bowron. Byl tam dvakrát. Penny ne, tak pospávala belhem prezentace.
Mluvili jsme o rodinách. Byl to hezký večer.


 Veslování.

Okolí loďárny pocukroval sníh a pak listy z javorů, rozzářené vycházejícím sluncem. U laguny jsem se náhodně střetl se známými ze symfonie, Terrym a Suzanne Soron, původem z Norska. Na Wenatchee se vytvořily dvojí nové peřeje (voda na Kolumbii byla extrémně nízká). Koupel byla osvěživá. Cestou domů jsem zachytil odrazy sluníčka na mokré vozovce a čočkovité mraky nad lyžařským střediskem. Krátce po veslování se zas zatáhlo, předpovězen byl déšť či sníh.
21.  Lyžařský film.

Večer jsem byl na promítání lyžařského filmu, na podporu místní horské služby a lyžování. Setkal jsem se tam i s mým dávným kamarádem z lyžování, znám ho snad už 35 let, jmenuje se Marv a je dlouhodobým členem horské služby. Poblíž kulturní haly, kde se promítalo a kde byla aukce a všeobecné veselí, jsem nafilmoval krátké videjko, jak to večer venku vypadalo. Napadlo totiž už asi 10 cm sněhu! Poslední fotka je mne před domem, prohazoval jsem sníh příjezdu ke garáži.


Sníh!

Po třech týdnech bez srážek se konečně dnes dostavil nejprve déšť a pak chumelenice. Tak si libují lyžaři. Ti na přírodu nečekali. Pro ně už týdny předem vytvářeli na hřebenu nad městem sníh sněžnými děly, aby již zítra, 22. listopadu, mohli otevřít první sjezdovku.


20. Veslování.

Oteplilo se, bylo 1°C a vysoká oblačnost. U doku mě pozdravila letka hus. Vzal jsem to zas deltou a nahoru k peřejím, a po Kolumbii až k bílému skladu. Zpíval jsem si a halekal. Cestou po proudu se od jihu pěkně rozfoukalo a občas se mi přes zadek přelila nějaká vlna. U doku jsem se přes svižný vítr zase vykoupal. Voda měla trochu pod 12°C.
19. Co je nejjednodušší věc, kterou můžeme udělat pro své zdraví?

POHYBOVAT SE !

Zúčastnili jsme se s Em přednášky na téma, "Pohyb coby lék", který místní nemocnice poskytla zdarma kterýmkoli příchozím, a nejen to, ale i zdarma oběd! Tak jsme na to skočili. Emily již byla před týdnem na jiné přednášce tamtéž, o poruchách hltanu a vzdělávací program doporučila.  Tentokrát  fyzioterapeutka Brittany Johnson předvedla na svém otci, jak jednoduše můžeme výrazně zvýšit svou odolnost proti všelijakým zdravotním neduhům a prodloužit si činný věk jednoduchým sezením méně.

Zde jsou moc prima odkazy (bohužel všechny v angličtině, ale hlavně na ten první stojí za to se podívat):
18. Veslování.

Byl zas báječný den. -7°C. Červánky. Pára. Kouzla světel. Dvanáct druhů ptáků. Zvláštnost. Přes velmi málokdy používaný železniční most přes Wenatchee přejel vlak. Pilíře jsou na zhroucení. Duha se tvořila v ledových krystalech na obloze. Po mém plavání u doku 
(voda, 12°C) někdo zmiňoval Jamese Bonda.

Práce.

Konečně přišla zásilka náhradních dílů mnou objednaná z Litvy před měsícem a půl. S takovou rychlostí služeb ti hoši americký trh hned tak nedobydou.
17. Svátek a práce.

Zatímco na Václaváku se slavilo výročí 25 let od počátku Sametové Revoluce, já jsem se věnoval zákazníkům a domácím pracem.

16. Oslava 76. narozenin Judy.

Sešli jsme se v plném počtu osmi šlapačů v domě Monteho a Judy. Jako obvykle, koštovali jsme zas plno nových druhů piv a pak se nasytili na dvou objednaných pizzách; jedné z nich zeleninové pro vegetariány Drew a Cathy. Dali jsme Judy humorně hanlivá přáníčka a zazpívali jí, když sfoukávala svíčky z dortu. Judy stále chodí po operaci v září s nohou ve speciální botě, ale už bez berlí. Ona a pár ostatních se pak chtěli kouknout
na mé fotky z jezer Bowron. Promítl jsem je z internetu za použití svého mobilu na jejich velké obrazovce. Ke konci už jak Monte, tak Judy pospávali. Byl tedy urychleně čas jít domů.
Zapomněl jsem si u M+J foťák. Monte mi ho přinesl při své pondělní rozcvičce, pochůzce.

16. Veslování.

Bylo osm pod nulou a z Kolumbie stoupala pára jak z ďáblova kotle. Když se sluníčko vyhouplo nad obzor, rozzářilo bezmračné údolí a já se slunil v jeho teple. U peřejí jsem udělal fotku a videjko jakési bytosti buď s korunkou, či cenícími se zoubky. Na závěr jsem si zas zaplaval v Kolumbii (voda, 12°C). Byl zas nádherný den.

Po mši unitářů mi kamarád řekl, že mě převčírem viděl, jak jsem byl na doku. Byl na procházce podél Kolumbie. Zastavil ho prý nějaký vystrašený člověk, aby se šel podívat, zda by se neměla zavolat pohotovst. Kamarád, Elliot, ho ujistil, ale kdepák, to je Vítek, ten to dělá pořád, plave za každého počasí, tak si nedělejte žádné starosti.
Mše se dnes točila okolo historie naší pospolitosti ve Wenatchee, která byla založena právě v tyto dny před dvaceti devíti lety.
15. Procházka částmi nové stezky.



Prošli jsme si s Emilí dvě části nově budované stezky podél řeky Kolumbie, nejprve spodní část (Phase 2), kde už je vybagrovaná trasa, a pak horní část (Phase 1), která je už úplně dokončená. Tam nás zastavila za druhým mostem bariera s nápisem, "Stezka je příležitostně uzavřená z důvodu zemědělských prací, postřiků hnojivy a opylování včelstvem."
Zde je víc podrobností o budování stezky.
14. Reunie Bowron

Večer se sešli účastníci putování po jezerech Bowron v domě organizátora, Eda B. Ten přizval i naše lepší polovičky, aby si mohly z první ruky vyslechnout všechno povídání z výpravy. Ed a jeho žena Bev připravili hlavní jídlo, pečené vepřové s brambory, brokolicemi a paprikami. Ostatní členové výpravy přispěli zeleninovými saláty, zákusky a dorty, a přinesli si vlastní pití. Já se podělil o mé v poslední době oblíbené pivo z Bendu a Emily přinesla bábovku. Po jídle jsem promítl fotky a videa z naší výpravy, a po zakončení dal každému tu prezentaci na CDčku.

14.  Veslování.

Bylo mínus 7°C a vyšší voda, tak jsem to mohl zas po čase vzít deltou. Nejdřív mě však vystrašilo hrozné zaškrábání skifu - jak pojednou pozadu vrazil do už dosti silného škraloupu ledu, který pak skif rozrážel jak ledoborec.
Dělal jsem pár fotek v rameni delty, pak přímo do sluníčka pod mosty, pokoušel jsem se o odrazy mostů v mých brýlích, a pak si vyhrával s focením zmrzlých tvarů na trsech trávy a větvích zasahujících do řeky.
Bylo nádherně, vymrzl jsem, ale pak se zas rozhýbal při svižném veslování na sever k haldě a zpět k doku. Zas jsem si zaplaval, dnes dle PUD byla voda 12,5°C teplá.
13. Práce. Sloužil jsem zákazníkům. Když už nikdo o mé služby nestál, sestavoval jsem na svém PC prezentaci z jezer Bowron a pak je jel vyzkoušet u Eda, organizátora výpravy, na jeho velké ploché obrazovce doma, pro promítání příští den, kdy k němu sezval všechny členy výpravy i jejich lepší polovičky. Ed mě požádal, zda bych mu věnoval všechny mé fotky i videjka na CDčku, řekl jsem, rád. To mě přimělo k vytvoření i dalších, pro všechny členy výpravy. Večer jsem na ty CDčka pak tvořil viněty - nálepky, tiskl je a pak lepil.

12. Stavba.

Stavaři bytovky hned vedle veslařského doku stále ještě dokončují, zatímco do dvou částí komplexu se zdá, že nějací nájemníci jsou již nastěhovaní.
12. Veslování.

Z Kolumbie se kouřilo. Bylo -6°C, první letošní tužší mráz. Na postranní řece, Wenatchee, bylo znatelněji chladněji, než na Kolumbii. Páry z ní nestoupaly.
U peřejí cinkaly kousky ledu ve tvaru srdíček, tvořících se na koncích větviček vyčnívajících z vody. Zpíval jsem a halekal, vesloval nahoru k haldě a zpět k doku. Trochu jsem se obával, jaké to bude, hupsnout do řeky za mrazu, ale voda byla stále ještě přijatelná (dle měření správy přehrady měla 13°C). Uplaval jsem svých obvyklých padesát temp a pak se v pohodě slunil, zvolna se otíral ručníkem, ani mi husí kůže ještě nenaskočila. Doma jsem se pak báječně vyluhoval ve vaně naplněné vroucí vodou.
11. Počasí kupodivu bylo dnes v úterý odpoledne jak vymalované. Ale teplota spadla o plných 12°C v porovnání s včerejškem. Dnes jsem se držel v úřadu. Potěšil mě Milan svým zpravodajstvím.


10. Veslování 24 km k přehradě Rock Island.

Využil jsem možná posledního slunného, klidného dne podzimu a dokončil své předsevzetí jednoho dne doveslovat až dolní přehradě. Obojí se senzačně povedlo. Ráno bylo 3 a odpoledne 13°C. Voda na koupání měla 14. Ani se mi pak z ní nechtělo po dokončení veslování, kterému jsem dnes věnoval 4 a půl hodiny na vodě, včetně zastávek na focení, a celkem na vše 7 a půl hodiny včetně příprav a přeprav.
9. Koncert sborů.

Odpoledne jsme vyslechli dva sbory, juniorské školy WVC; a Columbia Chorale, kde zpívali i naši přátelé.


9. Unitáři. Hostující duchovní Ken Jones z Yakimy vedl mši na téma Vykoupení.

Kostel je nemocnice pro hříšníky, spíše než hotel pro ty v pohodě, sdílející si duchovní zážitky. Někteří z nás jsou bezdomovci v citovém či duchovním smyslu, snažící se najít něco, pro co žít. 
Vykoupení je přijetí nedokonalostí kolem nás, rozbité vztahy, atd., a ochota otevřít se a léčit se.
8. Veslování - tentokrát po proudu.

Červánky byly nádherné. Bylo jen 3°C a naprostý klid, voda na Kolumbii nízká. Vzal jsem to po proudu, až pod Hydropark. Tam jsem dorazil za něco přes hodinu a zpátky proti proudu k doku další hodinu a půl. Byl to zas pro změnu jiný zážitek. U doku mě při koupání překvapili můj parťák z Bowron, Terry, když s jeho ženou Evelyn právě přijížděli na dvoukajaku. Naštěstí jsem už zas byl decentní. Pěkně jsme si popovídali. Vyjádřili své díky za mou obrazovou reportáž z Kanady.
7. První pátek galeriemi. Každý první pátek v měsíci je den otevřených dveří místních galerií. Emily má ve dvou z nich vystavené své nástěnné textilie. V první galerii také vystavovala olejomalby vlků Cynthie Privoznik (její matka byla Češka). Cynthie a její manžel Fred pracovali v kosmickém výzkumu než šli do důchodu. Letos strávili tři měsíce na majáku na východním pobřeží USA.

7. Šlapání na Hradní Skálu.

S Montem jsme si vyšlápli na skálu hned na západ od města. Zajímavostí bylo, že celou oblast, 1,6 čtverečních kilometrů, zakoupil před časem jeden filantropista (náš známý, Frank Pereya) pro to, aby se tam nestavěly domy a příroda byla uchráněná.

7. Práce. Dopoledne jsem pomáhal zákazníkům a dělal údržbu.
6. Veslování.

Ráno pršelo a na závěr svítilo sluníčko. Nádherné pro vykoupání se.

5.
Práce. Bylo pošmourno, tak jsem se věnoval plně zákazníkům. 
4. Veslování.

Pršelo. Vzduch měl 9°C. Přivítaly mě kachny, ledňáček, chudák husa se zchroumaným křídlem, chtěla odletět, ale nemohla se zvednout z vody, pak volavka zobala snídani potěr z vody, racci … to bylo vše dnes z ptactva. Mluvil jsem s rybářem u pěšího mostu. Snažil se ulovit lososa steelhead. Vydral jsem se peřejemi.. fotky, videjka.. až ke čtvrtým. U nich jsem se chytnul za větev javoru a zblízka fotil zářivé barvy jeho listů. Už nepršelo, bylo stále zataženo, ale slunce prosvítalo. Zpět na Kolumbii jsem se setkal se skupinou vodáků, halekali na mě. Mezi nimi byl Terry, můj parťák z jezer Bowron, mával.. a volal mé jméno.. tak to bylo hezké setkání .. na dálku. To jsem už mazal rychle po proudu zpět k doku, kde jsem se zas vykoupal. (Voda měla dnes něco pod 15°C). Osvěživé!
3. Práce a zábava.

Mé pondělní dění se skládalo z vysedávání v kanceláři a odpovídání zákazníkům na dotazy. Také jsem pokračoval ve čtení knížky Gottland, kterou jsem započal na jezerech. Asi by tě zaujala, je tam o dění
v Česku za posledních sto let plno zajímavých postřehů z pohledu někoho, kdo tam žil, ale kdo není z ČR (autor je polský žurnalista).

Vyhrál za tu knihu Evropskou cenu pro literaturu. Přiznám se, musel jsem překonat svůj předsudek, co Polák ví o Češích? Stojí to za to.
Můžeš si knížku přečíst. Je přeložená jak jsem teď zjistil i do češtiny, a dokonce si jí můžeš vypůjčit z knihovny, nemusíš jí kupovat. Zde je odkaz na knihovnu. A tady je více o autorovi.
2. Koncert.

Odpoledne jsme šli do nové koncertní síně místní juniorské vysoké školy na koncert. Hrálo trio z Ellensburgu, učitelé z tamní konzervatoře; na piano, housle a violončelo. Pianista je také dirigentem symfonického orchestru ve Wenatchee. Předvedli "Tři nokturna" od Ernesta Blocha, modernu od jen devětadvacetiletého Austin Schlichtinga, "Alchymie štěstí", a nedávno objevené dílo od jen osmnáctiletého Debussyho, "Piano trio v G-duru".
2. Šlapání za modříny.

S Emilí jsme si vyšlápli ke skalám poblíž lyžařského střediska. Hlavní zájem Emily bylo dokončit stejný počet jejích minimálně dvouhodinových tůr tento rok, kolik jí je let. Po dnešní už má jen jednu. Pak už si může začít sněžit. Podívej se (na celou obrazovku) a poslechni si video
2. Veslování.

Hladina Kolumbie byla tak nízká, že se tvořily peřeje u vtoku Wenatchee do ní. Nymfa byla vysoko na suchu. Listy topolů zářily zlatavě proti modré obloze. Na závěr jsem zas hupsnul do řeky.
1. Koncert symfonie.

Večer jsme šli na první koncert sezony. S orchestrem hrály i dvě mladé hostující solistky. Houslistka Maia Zanders z Los Angeles zahrála Slavík se vznáší od Vaughana Williamse. Klavíristka Kannadi Hawes z Jezera Moses (pouze 17ti-letá) zahrála virtuozním stylem Koncert pro piano od Mozarta, č. 20 v D-molu, K. 466. Po přestávce jsme vyslechli Variace Enigma, op. 36 od Edwarda Edgara. Ve vytisknutém programu byl k těm variacím podrobný výklad. Neměl jsem tušení, že se hudbou dalo zachytit tolik a co se za ní vše skrývalo.
1. Ukládání kluzáků do hangáru na zimní přestávku.

Nastalo období pošmourného neplachtařského počasí. Osm ze šestnácti aktivních členů klubu se sešlo ráno od osmi v klubovně v našem hangáru. Hovořili jsme o požadavcích vedení letiště na zvýšení nájmu, příspěvcích, flotile, co s uzemněným Blaníkem, a koho bychom jmenovali do představenstva klubu na příští období. Zatím jsme se dohodli na zvýšení měsíčních členských příspěvků o pět dolarů, na padesát pět, a ponechali sezonní období stejné, osm měsíců - od března do října včetně. Po dvou hodinách schůzování jsme se pustili do díla a postupně rozmontovali tři kluzáky, žlutý dvoumístný jsme vsunuli do hangáru na posuvných kozách s kolečky, dva zbylé, jednomístné, jsme dali do uzavřených vlečných vozů. Těch jsme i s vozy soukromě vlastněných kluzáků zaparkovali do hangáru celkem pět. Zbylo ještě dost místa pro skladování s létáním nesouvisejích věcí, jako soukromých člunů a aut členů. Vlečné letadlo jsme zasunuli jako poslední, aby se s ním dalo létat i během neplachtařské sezony.