Vítkovy noviny

květen 2014

Čas, teplota
a počasí ve Wenatchee

Rubriky: Jiné měsíce | Plachtění | Práce | Veslování | Videa | Evan | Karla | Pošli mi email

Klikni na obrázek a otevře se zvětšenina. A když je v textu něco podtrhnutého, tak je to odkaz na něco dalšího.


Z letiště pohled na západ

Z hřebenu pohled na sever

 
 
31. Plachtění. Ráno jsem se vzbudil s bolestmi v zádech, a tak jsem zavrhl původně plánované veslování. Ale jak jsem uviděl naskakovat kumly nad hřebenem už po osmé ráno a prostudoval předpovědi, uvědomil jsem si jedinečnost tohoto dne pro možnost uskutečnění vynikajícího letu.

Povedlo se!

Zde jsou mé dnešní výsledky:
  • První v naší oblasti, druhý dnes v USA, po dnešním letu celkově třináctý v USA z 760ti závodníků (součet nejlepších šesti letů roku).
  • Dnešní let celkem 722 km, a z toho 592 km trojúhelník.
  • Dokonce jsem i v oblasti pobil rychlostní chrty. Obyčejně se plazím jak slimák, jen vydržím déle ve vzduchu, než ostatní.
Tady jsou spojky na internet:



Těším se, až uslyším od tebe, jaký byl květen tvůj.
Přeji ti hezký červen!

30. Procházka. Během dne jsem pracoval v kanceláře, odpoledne svezl zájemce o vyhlídkový let v kluzáku, a pak se připojil s Emilí k přátelům Drew a Cathy na procházku podél řeky Kolumbie. Viděli jsme sněžení semínek topolů a povečeřeli v pivnici Kolumbia.  (2 fotky a 1 video).
29. Veslování. Dnes se to na Kolumbii i Wenatchee přímo hemžilo ptactvem - nad lavičkou seděl bělohlavý orel, ten se pak na mě přiletěl podívat. O kus dál na mě ze stromu pokukoval orlovec. Divoké peřeje sjížděla rodinka kachniček merganser. Kupodivu se žádná neutopila a zůstali pohromadě. Nakonec, pod horním mostem jsem s velkou trpělivostí zachytil skutečnost, že svišťové se opravdu i někdy pohybují. Krásně jsem si uvolnil z úterního nešikovného zvedání bolící dolní záda.

(6 fotek a 2 videa z vody)



28.
Odpočinkový den. Po řadě návštěv a činností jsem odpočíval v kanceláři a doháněl v práci a korespondenci. Omlouvám se těm, na které ještě nepřišla řada. Ozvěte se, ať mě to více zamrzí!
27. Plachtění. Předpověď se povedla nad očekávání. Mohl jsem uskutečnit 700 km dálkový přelet až na hranici s Kanadou a do hor Kaskád. Po vyhodnocení letu organizací OLC se ukázalo, že jsem k tomuto dni postoupil ve výkonnostním žebříčku na všeobecně první místo v naší oblasti (státy Washington, Oregon, Idaho, Montana a Aljaška, 58 soutěžících), ale také se vyšplhal dokonce až na 16té místo v celých USA (760 závodníků). Tak jsem se cítil docela dobře.

  


Vnitrozemský fjord, sto kilometrů dlouhé jezero Chelan
27. Veslování. Předpověď byla na skvělé plachtařské počasí, ale táhlo mě to nejdřív na vodu. Brzy ráno jsem se protáhl od doku k hornímu mostu a zpět.

Mezitím se naši hosti vrátili do Seattlu.
26. Plachtění. Mardi nalákala Kaho do Wenatchee hlavně na možnost svézt se v kluzáku. To se Kaze líbilo. Vzal jsem jí na vyhlídkový let nad údolím. Byla nadšená i když její žaludek nebyl. Prý se jí to ale stává i na lodi, když jezdí na potápění (její největší koníček - prý má přes 170 sestupů). Tak to nevadilo.

25. Odpoledne jsme vyrazili na výšlap poblíž lyžařského střediska podívat se na horské květiny. Ty napravo, Lewisiopsis tweedyi, jsou dosti vzácné tím, že rostou jen v této oblasti.   (7 fotek).

25.  Naše dlouholetá kamarádka Mardi k nám přijela do Wenatchee tento víkend na třídenní návštěvu. Vzala s sebou 23ti letou Japonku, Kaho, jednu ze studentek - nájemnic, které u ní bydlí v Bellevue poblíž Seattlu.

Vyrazili jsme s návštěvou ke Kolumbii. (5 fotek). Pak jsme si šli poslechnout sborový zpět a sami zazpívat v luteránském kostele při jejich mši.
 
Zajímavosti o Mardi a Kaho.

S Mardi máme hodně společného - seznámili jsme se v 70tých letech v běžkařském klubu, její dcera se narodila ve stejném roce, jako náš syn, sdílíme obdobné zájmy a názory. Mardi je momentálně mezi zaměstnáními a tak se může hojně věnovat svému vnoučku a studentkám.

R
odiče Kaho - Rika a Naoki, a bratr Šintaro, bydlí poslední tři roky v Praze. Kaho tam také žila, celý rok 2011. Otec Naoki pracuje dlouhodobě pro japonskou obchodní společnost Mitsui. Pradědeček Kaho byl první velvyslanec Japonska v ČSR, od roku 1957 do 1961. A dědeček byl také velvyslanec, ve Švédsku. Kaho mluví plynně anglicky, mj. díky tomu, že s rodiči bydlela také sedm let v Hong Kongu.

24. Plachtění. Předpověď byla dobrá, v pozdní odpoledne s útlumem a velkým větrem od západu. Posnídal jsem s kamarády z aeroklubu v místní restauračce, sešlo se devět lidí, bylo prima se vidět s tolika. Obyčejně jsem to jen já, vlekař, a sem tam ještě někdo, koho vidím na letišti. Odstartoval jsem krátce před polednem, šlo dříve, ale museli jsme čekat na jiná letadla na dráze. Ihned jsem vyrazil na severovýchod, proti předpovědi byla termika značkovaná mraky, a vytvářel jsem velký trojúhelník. Bohužel na východě byl útlum a tak jsem nemohl otočit vytčený bod, pustil jsem se tedy jinou trasou, ta mě zavedla na severozápad, kde ale už termika umírala. Navíc se rozfoukal předpovězený vítr. Mohl bych býval vzít velké riziko a dosvahovat domů po stěnách kaňonu řeky Kolumbie, ale to vzrůšo jsem si odřekl. Místo toho jsem varoval mobilem vedoucí mé pozemní posádky (Emily), že asi přistanu jinde - buď v Chelan, nebo Waterville. Přistál jsem v 17 h ve Wvl a měl až do sedmi čas, než se posádka objevila. Obcházel jsem okolí letiště a zvědavý pták, neustále švitořící, mě hodinu doprovázel. Emily přivezla vlečný vůz i další pomocnice, Mardi a Kaho. Kluzák jsme společnými silami rozložili a šoupli do vlečňáku, pak já vyplnil tradici, že pilot koupí posádce večeři i pití. Vyhledal jsem restauračku ve Waterville. Ta se ukázala velmi svérázná s plno zajímavými osobnostmi, mezi nimi tam byl i na kytaru hrající řidič kombajnu, Logan. Nechal i mě na kytaru zahrát, tak bylo veselo. Nevím, jak jsem si to zasloužil, ale Logan mi věnoval i pero z jestřába a kamennou indiánskou fajfku. Viz:




Díky patří mému pozemnímu sledu - Emily, Mardi a Kaho. Tímto letem, i když jsem přistál  mimo své domovské letiště, jsem postoupil na první místo v oblastní soutěži.
Posádka se osvědčila, o ní více výše.
23. Veslování.  Nebe bylo temné. V deltě se voda nebezpečně přibližovala původně vysoko umístěným budkám pro ptáky. Stromy měly jeden o druhého se zajímající tvary. Na obloze byl temný čočkový mrak. Ze zaplaveného houští zářily žluté kosatce. Orlovci se střídali v hnízdě, husy vytvořili školní družinu, svišti se nekonali, a já využil polopotopené roury, do které halekám, coby statív pro jednu otočku. Na vodě zas bylo skvěle.

(7 fotek, 6 videjek)

Slaměná zahrádka.  Emily se po několika týdnech obav začalo dařit se zeleninami zasázenými přímo do slámy. Až na pár sazenic tu drsnou transplantaci ostatní přežily a zdá se, že se jim daří.

Narozeniny. Dnes slavil Evan své poslední narozeniny coby dvacátník.

Přednáška. Zúčastnili jsme se předvedení plánů na budování nových stezek na západ od města, které organizuje jedna asociace turistiky tohoto státu (WTA) spolu s dalšími nadšenci a zástupci federálních lesů, na jejichž pozemcích se snad za dva roky ty pěšiny budou vytvářet.
Stavba u veslařského doku.  Narazil jsem si na hlavu přilbu a vpašoval se do stavebního shonu. Minule mě odtamtud několikrát vyhodili, kvůli riziku. Tentokrát tam bylo hodně pracovníků a tak si mě nevšimli. Pořídil jsem seriál fotek z dokončování uvnitř. V nejpokročilejší stavbě už mají položené podklady podlah; sádrokartonem dokončené a i už namalované stěny; namontované obrubníky mezi stěnami a podlahou, se škvírou pro budoucí celopodlažní koberec; pod okny krabice elektrického topení, připevněná a funkční svítidla, vmontované koupelny, a připevněné skříňky kuchyňského příslušenství.
Z novin a nejnověji z webové stránky budoucího provozovatele bytovek jsem se dozvěděl plno zajímavostí: Bude tam 312 bytů na pronájem; od nejmenších 46 m2 garsonek po největší dvouložnicové 91 m2 byty. Nájem se má pohybovat od $770 do $1100 za měsíc. 

(23 fotek)


Podívej se na plánky, ukázky interiérů dokončených bytů a plno jiných zajímavostí, které si můžeš naklikat na této webové stránce.
21. Po včerejším osmihodinovém plachtařském maratonu jsem byl malátný, ani se mi nechtělo vstávat na veslování.

Veslování.  Nebe bylo pokryté ciry. U doku jsem lopatou odstraňoval hory hovínek od hus a nádherně procital. Tentokrát jsem se zaměřil na zvuky na vodě. Zde jsou






Kos s červenými křídly (Agelaius phoeniceus)
Plachtění. Ústředí celosvětové plachtařské soutěže OLC mi uznalo včerejší let, a já skutečně postoupil na třetí místo v naší oblasti. Zaradoval jsem se. Hodnotí se součet šesti nejlepších letů sezony. Zatím jsem ulétl jen čtyři! Tak mám šanci postoupit ještě výše.

Jak se vůbec v rámci OLC *) soutěží? Ohromně jednoduše. Pilot si před startem zapne zaplombovaný zapisovač
**), ten pak během letu zaznamenává polohu kluzáku, každých pět vteřin. Po letu si pilot stáhne záznam na svůj PC, a jak se připojí na internet, naláduje ***) ho na web OLC. Ze záznamu web OLC samočinně vypočítá maximální uletěnou vzdálenost po šesti ramenech trasy a také největší trojúhelník (u kterého nejkratší rameno musí být minimálně 28% všech tří ramen trojúhelníku). Dále OLC vezme v úvahu hendikap použitého kluzáku, rychlost, kterou pilot trasu uletěl, vše sečte a ihned určí bodový výsledek. Nejlepší na OLC je, že pilot může letět kdykoli a kamkoli, jak se mu to hodí. Nemusí platit startovné a brát si dovolenou jako na tradiční závody. A na OLC může pilot hned ten samý den vidět, kam kdo letěl, a jaké měl výsledky, co napsal do poznámek, atd.


Výsledek každého letu je uveřejněn coby samostatná webová stránka (příklad) s podrobnými tabulkami, mapou s vyznačenou trasou a rameny, a barogramem ukazující výšku pilota nad terénem. Po barogramu se dá šoupat myší počítače a tím se rozběhne animace letu, kdy se objeví šipka na trase a tak se může každý zájemce podívat, kterým směrem pilot letěl a dle údajů hned nad barogramem uvidět výšku nad mořem, stoupání či klesání, rychlost, výšku nad terénem a v kterou dobu.
_________________
*) OLC = on-line contest ... neboli soutěž přes internet.  Denně  po celém světě tak závodí stovky i tisice pilotů. Zde je denní výsledek z 20. 5. 2014. (Já skončil ten den celosvětově mezi prvními 40ti z 580ti pilotů.)
**) tzv. černou krabičku, která šifrovaně zapisuje. Když se se záznamem fušuje, záznam je neplatný pro soutěž.
***)  Nejprve se musí jednorázově a zdarma na OLC zaregistrovat: Své jméno, datum narození a pro který klub soutěží.
Plachtění. Byl předpovězený skvělý den a byl. Povedlo se mi uplachtit přes 660 km. Udělal jsem velký trojúhelník, nejprve na sever, pak na východ, a pak zpět a na zbytek času jsem přidal ještě další trasy. Jestli mi skore v soutěži uznají, tak postoupím na celkově třetí místo mezi sedmdesáti soutěžícími. Tady jsou fotky z letu a pár záběrů z přistání dvou kamarádů, na domovském letišti ve Wenatchee.

(11 fotek)

Na fotce vlevo je řeka Kolumbie, nad přehradou Grand Coulee. Překvapilo mě, jak nízký stav v ní udržují. Zřejmě ještě očekávají velké tání z ledovců v Kanadě.

Zde je trasa, barogram, a bodové hodnocení letu.
20. Amtrak.  Ráno jsem vzal Debbie na vlak do Seattlu.
Kytičky a plachťák.  Na druhou část odpoledne jsem přesměroval svou kancelář na mobil a vyrazil s Emilí a navštěvující kamarádkou Debbie nad město, do nadmořské výšky 1.500 m, obdivovat horské květiny. Náhodou jsem si všiml i poblíž se vznášejícího větroně z našeho aeroklubu.
Kytka nalevo, 
Lewisiopsis tweedyi, je dosti vzácná tím, že roste údajně jen v této oblasti.

(18 fotek)
19. Veslování. Obloha byla posetá těhotnými mraky a z mezery mezi nimi se usmíval ještě buclatý Měsíc. Vesloval jsem deltou a pak vzdutou Wenatchee nad vodní most, pak nahoru k haldě. Všiml jsem si cestou několika zajímavých tvarů a struktur, a poblíž haldy fotil horské květinky. A když se zmiňuji o haldě, tak jsem jí i nafilmoval, aby bylo zřejmé, o čem mluvím.
18. Strávili jsme příjemné ráno s Robem a Lois, a ti pak odjeli domů do Portlandu. Emily šla vzývat Boha do kostela unitářů a já v kostelu přírody - šel jsem plachtit.
Byly předpovězeny bouřky. Počasí bylo náročné a z šesti pilotů, kteří dnes v oblasti létali, jich málem půlka přistála nouzově, včetně mě. Ale vyhrabali jsme se z psích výšek a nakonec jsme všichni doletěli. Udělal jsem deset fotek. Zde je k nim komentář.
1. Přelétávám Kolumbii severně od Wenatchee (pohled je na jih). V pozadí už začínají přeháňky.
2. Ze stejného místa pohled na severozápad.
3. Přibližuji se jezeru Wenatchee, v popředí je usedlost Plain.
4. Jezero Wenatchee a napravo menší jezero, Rybí. V pozadí je sopka Ledovcový štít.
5. Cestou na východ překračujeme Banksovo jezero, vzniklé přečerpáváním přes noc vodou z Kolumbie přehradou Grand Coulee.
6. Přeskočil jsem větší úsek, kde létání bylo náročné a musel jsem bojovat. Zde už je vyhráno, Wenatchee je na dokluz.
7. V pátek jsem tam dole chodil a zkoumal fungl nově v pustině založené  ovocné sady. Nyní ze vzduchu mě ohromila rozloha projektu.
8. Nádrž na vodu pro zavlažování je nezbytná, bez toho by to nešlo.
9. Na závěr jsem ještě zamířil na západ od Wenatchee, nahonit další kilometry.
10. Zastavila mě hradba přeháněk.

Po vyhodnocení záznamů letů v soutěži OLC se ukázalo, že můj let dostal nejvíc bodů v oblasti. I můj zapisovač letů zas fungoval bezchybně. Obojí mě potěšilo.
17. S Robem a Lois jsme jeli k jezeru Chelan navštívit co nejvíc z tamních atrakcí. A tak jsme prakticky celý den koštovali vína a radovali se z vyjasňujícího se počasí.

(26 fotek, 3 videa)
17. Brzy ráno jsem šel veslovat. Na Wenatchee krásně voněly květy akátů. Řekou proudilo dvakrát tolik vody, co normálně, a tvořily se velké peřeje.

Přijmul jsem smutnou zprávu, že můj vzdálený bratranec Vláďa zemřel.

(3 fotky a 1 video)
16. Vyšlápl jsem si do plání za městem. Byl krásný den. Večer přijeli naši přátelé Rob a Lois z Portlandu, a Mike a Debbie ze Seattlu. Hezky jsme si popovídali.
xx Místní vodácký klub ve Wenatchee vozil na dvou historických kanoích  děti ze základní školy po Kolumbii. Udělal jsem z toho plno fotek a videjek. Projel jsem pak podél hnízda, kde byli dva orlovci. Zažil jsem překvapivou příhodu. Orlovec se pojednou z hnízda vznesl, s velkou rybou v pařátech, a někam s ní odletěl. Nechápal jsem logiku. Na závěr veslování jsem vyfotil v houští žlutou vodní lilii.

(14 fotek, 8 videjek)
U laguny mě do zátoky přilákaly příšerné skřeky. Nějaké vodní potvory plavaly pod převislými keři; jedno z nich se pak začlo hrabat na břeh. To už jsem fotil a rozpoznal mývala. Ten vyhopkal na vysoký břeh a tam se vysápal po kmenu topolu vysoko nahoru a dlouho na mě z koruny stromu pokukoval. U ostrohu vdáli se potýkali dva rackové o nějakou kořist, pokaždé jim spadla, když s ní jeden či druhý chtěl uletět. Na Wenatchee byla veliká voda. U peřejí už tak silná, že dál proti nim se mi nepovedlo dostat. Okolo přejel nákladní vlak, který přepravoval trupy dopravních letadel. Někde jsem četl, že je vozí z továrny Boeing až ve státu Kansas přes půl kontinentu sem na západ až do montážní haly poblíž Seattlu, kde jim pak připevní křídla a zbytek. Těšil jsem se z krásného dne, zpíval jsem si a představoval si dnešní pochod z katedrály sv. Víta dolů na Karlův most, kde na Vltavě probíhala regata historických a dračích lodí. Malou flotilu jsem  zanedlouho uviděl i zde na Kolumbii.

xxx

Mýval na mě zvědavě pokukuje
xxx 15. Veslování. 

Dnes dopoledne jsem strávil na vodě plné čtyři hodiny - bylo nádherné počasí a událostí habaděj. Na doku bylo plno bot. Z vody se vraceli vodáci - dvojka, pak osma, pak na jednomístných kamarádi LT a JoeM. Hovořil jsem s nimi a fotil je.  

(9 fotek)

Kočka Mňoukí dozírala na mé focení macešek na zahradě. (6 fotek)

Večer jsme se koukali na dramatický film  Dvanáct let v řetězech (
na základě pravdivého příběhu z doby po roku 1840 v USA).
big2
big 13. Veslování.  Osma končila, když jsem začínal o půl sedmé. Vyvesloval jsem svůj obvyklý okruh, deltou k peřejím, a pak přidal horní deltu. Tam jsem viděl zajímavý úkaz, kdy pod vodou ponořené rostlinky byly okrášlené bublinkami vzduchu. Snažil jsem se to zachytit na fotkách, moc se mi to nevedlo. Pak jsem se radoval z kolouška, hus s už vzrůstajícími housátky, rozkvétajících keřů a vlašťovek (video) kroužících okolo svých hnízd pod horním mostem. Bylo mi skvěle.

(11 fotek a 1 video)

V práci jsem zas odesílal zásilky.
12. Šlapání.  Uprostřed dne jsem vyrazil s Emilí na menší šlapání podél úpatí kopců hned na západ od města. Kvetlo tam ještě plno horských květin.

Jinak jsem pracoval v kanceláři, rozesílal zásilky dílů pro kluzáky zákazníkům, a odpovídal jsem na jejich dotazy.

11. Veslování.  Sledoval jsem, jak orlovec přepravoval seno do hnízda. (2 fotky). Byl nádherný den, zas na plachtění, ale nenaspal jsem dost a byl jsem od včera unavený. Příležitost jsem si nechal ujít - i když se kumuly začly tvořit neobvykle brzy - už před devátou.

Přeskočil jsem i mši unitářů, kde hlavní program byl o dnešním Dni matek, jak z něj media udělaly úplně něco jiného. Původně, okolo 1870, svátek začla nějaká unitářka jako vyjádření protestu matek proti tomu, aby jejich synové byli posíláni do vraždení (bylo to krátce po občanské válce v USA).

Moc mile překvapil Evan naší rodinu obrovskou zprávou: Požádal dnes svou přítelkyni Laurel o ruku.

10. Plachtění. Zase skvělý zážitek. Vznášel jsem se sedm hodin, byla ohromná zima, ale byl jsem nabalený jak Mišelín a tak i sněhové přeháňky byly příjemné.

(4 fotky)

zápis letu

9. Veslování.  Na vodě bylo rozkošně, na závěr mě pozdravila flotila hus s rekordním počtem 21ti housátek mezi dvěma husami. Asi nějaký školní výlet!

(12 fotek)

8. Výstava grafiky. Mezi tvorbou žáků na místní juniorské vysoké škole se mi zalíbily olejomalby Cinthie Neely s její interpretací místní krajiny.

(2 fotky)

Radosti bylo večer doma habaděj: Když jsem si šel dolít sklenku, vyklouzla mi z ruky láhev červeného vína a ta, jak dopadla, s rozjařeným vystříknutím vytvořila velkou červenou kaluž na našem nedávno profesionálne vyčištěném koberci. Emily by se smíchy mohla potrhat. Anebo ne. (Ještě, že u toho nebyla, až později, v roli poradkyně, jak s neutralizováním skvrny postupovat – nejprve vysát a nerozmazávat, pak posypat solí, zas vysát, uplatnit čistič skvrn na textilie, dále smíchat ocet s koncentrátem mýdla na nádobí, vymopovat, atd. atd. Zaručená legrace, která vydržela několik hodin. )

7. Plachtění. Vykonal jsem nezbytné práce v kanceláři a vyrazil na letiště. Byl k dispozici vlekař. Dva jiní piloti si ho dohodli, tak jsem využil příležitosti. Pečlivě jsem dosestavil kluzák a jako poslední, až ve dvě odpoledne, jsem se vznesl. Stoupáky se ze země nezdály být početné a silné, ale po jejich okoštování ve vzduchu jsem si uvědomil, že jde o dobrý den. Mimořádné také bylo, že nebyl skoro žádný vítr. Údolí na jihozápad, kde je město Ellensburg, jinak obyčejně větrem proplachované a bez termiky, bylo tentokrát poseté mraky nabízejícími vyrazit směrem k sopce Rainieru, která se za mraky schovávala. Toť jsem udělal. Od půli trasy k sopce dál se základny mraků snižovaly, otočil jsem tedy a zamířil na sever, do sněhem pokrytých velehor masivu Stuart, dělal plno fotek vrcholu a šlépějí horolezců, pak vyrazil na východ a k večeru se zas vrátil do hor, než jsem přistál po pětihodinovém letu a uletění přes 350 km. Ne špatné na můj první letošní přelet. Zde je trasa a statistiky. (Po barogramu se dá šoupat myší a šipka na mapě ukáže, kde jsem v kterém okamžiku byl.) Bylo dobře, že jsem se před startem nabalil.. na zemi bylo 22°C, ale během letu -10°C, v hladině nad 3.000 m.n.m.

(25 fotek, 3 videjka)

Nad vrcholem štítu Stuart

7. Veslování. U doku mě překvapily tři srnky, popásaly se za nově udělaným jezírkem hned vedle budov, pak odskákaly parkovištěm úřadu Oneonta, vývozní firmy s ovocem, do vedlejšího třešňového sadu. Na vodě jsem to vzal k peřejím a horní haldě, koukal se, jak orlovec přinášel rybku a jak jiný pár stavěl hnízdo na stožáru vysokého napětí. Neskutečné, jak dovedli letět s větví čtyřikrát tak dlouhou jako byli oni. Větev visela dolů, orlovec manévroval, aby se nezapletl do drátů.. některé z větví visí nyní nebezpečně blízko k vedení 22kV.  

(8 fotek)

6.  Údržba kluzáku. Udělal jsem výroční prohlídku - zkontroloval, vyčistil a namazal kontrolní spoje v trupu, křídlech a ocasních plochách. Ještě potřebuji přilepit těsnící pásku na křidélka a klapky, a pak se mohu pustit zas do plachtaření.

(3 fotky) 

Předtím jsem pracoval a odesílal další zásilky náhradních dílů pro zákazníky, odpovídal na dotazy a uklízel. 

5.  Veslování.  Viděl jsem všechny zde obvyklé ptáky až na orly a racky - kachny, kanadské husy, vrány, vlaštovky, lednáčky, orlovce, holuby, kachny merganzer, kormorány, volavky. Pak jsem pomáhal zákazníkům a i si zas něco přivydělal.

4.  Cyklistický závod. Karla a Adam se s námi rozloučili dopoledne, aby si ještě užili skal, než měl přijít předpovězený déšť. Laurel se k nim připojila a jezdila na kole s Karlou podél Rampouchové řeky u Leavenworthu.

Evan jel 160 km dlouhý závod zvlněnými pláněmi v okolí Watervillu. Přes půl trasy jim silně foukal vítr a lilo. Závod byla zkouška odolnosti. Evanovi se vedlo velmi dobře a skončil na výborném čtvrtém místě, dlouho před peletonem.

(18 fotek, 7 videjek)

Zpět doma jsme se zas sešli s Laurel, Evan se rozehřál ve sprše, povečeřeli jsme společně a rozloučili se. Naši hosté se pak vraceli do pět hodin autem vzdáleného Portlandu.

Později jsme viděli celkové výsledky - Evan skončil celkově na osmém místě z přes čtyřiceti závodníků ve své kategorii. Výborné!

3.  Cyklistický závod. Večer se Evan zúčastnil v nejvyšší kategorii sedmdesátiminutové honičky okolo čtyř městských bloků. Vedlo se mu vcelku dobře, umístil se mezi horními deseti jezdci.

(14 fotek, 9 videjek)

Emily duchapřítomně zachytila vzácný okamžik, kdy jsme všichni na jedné fotce společně. Vlastně takto poprvé. (Em dala kameru kamarádce Karly, Nicole, která se náhodně vyskytla poblíž.)

Zprava: Adam, Karla, Evan, Laurel, Emily a já.

 

3.  Šlapání. S Laurel, Karlou a Adamem jsme se vydrápali na Sedlovou horu. Adam tam vyběhl.

(3 fotky)



Karla a Laurel

3.  Festival a průvod na svátek jablečných květů ve Wenatchee. S Evanem a Laurel jsme se dívali na proud kapel, alegorických vozu a jezdeckých skupin. Později se k nám připojili Karla s Adamem, kteří přijeli ze Seattlu.

(10 fotek, 27 videjek)

3.  Veslování. K snídani se orlovec sytil ulovenou rybou.

(3 fotky)

2. Rekreace. Správa střediska vyslala údržbovou skupinu.

(5 fotek)

Navečer jsme se navrátili do svých domovů. 

Večer v pátek k nám přijeli z Portlandu syn Evan se svou přítelkyní Laurel.

1. Byli jsme s rodiči Emily v Bendu a ve středisku Eagle Crest.

Už od neděle jsme byli ubytovaní v jednom z domečků střediska zvaného Hřeben orlů poblíž Redmondu. V okolí jsou pešinky podél řeky Deschutes, a ploché rozlohy golfového hriště.

Emily předala svůj výtvor, textilii pro kuchyni, její mamince Sheile. Odpoledne jsme si vyšlápli podél řeky Deschutes.

(9 fotek)