Vítkovy noviny

srpen 2009

Reportáž z Koreje a Japonska

Pozdravy od Emily a Vítka z Koreje a Japonska

(Volný překlad do češtiny ze zápisků Emily)

Zdravíme všechny,

neděle 9. srpna, 2009

Posíláme vám všem naše pozdravy z Tokia, kde za chvíli budeme měnit letadla na cestě do Seoulu, v jižní Koreji. Letu přes Pacifik byl jednotvárný. Čistota na letišti Tokiu byla pozoruhodná.

Letištní obchody prodávají všechny druhy zmražených a pak sušených potravin z moře, mimo všelijakých podivných sladkých koláčů plněných pastou z fazolí. Počasí je teplé a vlhké. Obsluhující ve směnárně všichni nosí masky na tvář. Připojení k internetu stojí 6 dolarů na den. Pokračovali jsme do Seoulu, kde pozdě večer jsme se ubytovali v jednom penzionu ve středu města.

Pondělí 10. srpna

Ahoj všem! Dnes byl náš první celý den v neuvěřitelně obrovském městě Seoulu.

Více než 10 milionů lidí žije v přeplněných prostorách mezi exoticky vypadajícími zelenými horami a podél široké řeky Han-gang. Starší části města jsou plné dvou až třípatrových neuspořádaných budov s křivolakými uličkami, ale mnoho z těchto čtvrtí je nahrazováno celými lesy výškových obytných a kancelářských věží, které jsou propojeny širokými třídami, pod kterým běží efektivní systém metra s mnoha větvemi.

Měli jsme štěstí dostat se opět do spojení s korejkou Young-Hee, která u nás doma kratší dobu bydlela asi před 6ti lety. Je učitelkou angličtiny na jedné střední škole v Seoulu. Strávili jsme část dne s ní, včetně návštěvy čínské restaurace, kde její manžel je manažer a její dcera jedna ze servírek, zatímco se připravuje na závěrečné zkoušky na právnické fakultě.

Dále jsme navštívili jeden ze středověkých paláců, kde žil král a královna od cca. r. 1400. Střechy s překrytem kachlových tašek jsou podporovány složitě malovanými dřevěnými trámy. Speciální systém vytápění s použitím potrubí horkého vzduchu pod podlahami byl už tehdy používán. Potom jsme jeli lanovkou na vysokou vyhlídkovou věž nad městem, odkud jsme se dívali do všech směrů na neuvěřitelnou rozlohu tohoto města. Ačkoli bylo velmi vlhko, viditelnost byla dnes velmi dobrá.

Úterý 11. srpna

Seoul – druhý den

Vnější okraj nepříjemného tajfunu dorazil, protože dnes pršelo skoro celý den. Každý, kdo v Seoulu chodil držel v ruce deštník, ulice byly ucpané cákajícími auty a autobusy, a podchody byly také naplněny. Venkovní bazén v parku podél řeky, nicméně, byl úplně prázdný! Hádej proč?

Dnes jsme se vyhýbali turistickým lokalitám a měli fascinující den. Naše přítelkyně Young-Hee si nás vyzvedla v 10 hodin v našem penzionu, a zavezla nás asi 45 minut na severozápad od centra na korejskou leteckou univerzitu, kde měl Vítek domluvenou schůzku s činiteli, a podívat se na větroň Blaník ve vlastnictví Univerzity. Byl nadšeně přijat v hangáru letiště v blízkosti školy, a dal jim několik užitečných rad a tipů, pro další udržení jejich devět let starého větroně. Po kontrole kluzáku nás vedoucí údržby pozval na oběd do školní jídelny, kde jsme seděli mezi mladými kadety, jak muži, tak a ženami.

Dál nás Young-Hee nanavigovala zpět do města, přes mnoho zajímavých čtvrtí, přes řeku a do kopce přes areál obrovské Národní univerzity Seoulu, která má sto tisíc studentů. Také jsme se zastavili na návštěvu střední školy, kde Y.H. vyučuje angličtinu čtrnáctiletým. Přestože budova vypadala zvenčí staře, učebny byly po nedávné obnově, s digitálními projektory, počítači pro studenty i učitele, a pěkně moderně vyhlížejícím nábytkem.

Také nám Y.H. ukázala výškovou budovu, kde měla byt, ale řekla, že její byt nebyl dost reprezentativní! Místo toho nás vzala do malé, ale útulné korejské restaurace v jejím okolí, kde jsme měli dva druhy palačinek, zajímavé - jednu se zeleninou a druhou s potravou z moře. Majitel se ukázal být fascinující starší chlapík, který mluvil výborně anglicky a pracoval několik let v Saúdské Arábii jako inženýr. Jeho hlavním projektem tam bylo pomoci s budováním dlouhého mostu ze Saúdské Arabie do Bahrajnu.

Odtud jsme se vrátili metrem zpět do našeho penzionu, krátce se zastavili v luxusním hotelu s dotazem na zajímavé události příštích dní v Seoulu, a také se informovali o zájezdech do jižní části země.

středa 12. srpna

Seoul - Den 3

Dneska ráno chtěl Vítek dohnat e-mail, tak jsem se odvážila sama ven, popíjela latte na cestě z kopce dolů od našeho penzionu, k luxusnímu obchodnímu domu Hyundai poblíž. Horní patra byla plná drahé módy - Karlo, přála bych ti být tady - ale moje oblíbené místo bylo v suterénu. Byl tam kulinářský ráj – jídla v korejském stylu.

Kromě kompletního obchodu s potravinami tam byly kvanta samostatných speciálních obchůdků: pečivo, víno, mořské řasy!, ručně-vyrobené dorty z rýže ve všech barvách a konfiguracích, kimchi, sushi, atd. Potom po vnějším obvodu byly malé restaurace: korejská , japonská, thajská, italská, vietnamská Pho, atd. Z tohoto suterénu vedly dveře v několika směrech, do podzemního bludiště epických rozměrů, s více restauracemi a butiky všeho druhu. Vítek se se mnou setkal v poledne a pojedli jsme k obědu v krabici Kim bochánek (sushi rolls), který vyrobili čerstvě před našima očima.

Pak jsme odjeli metrem do Národního muzea, kde jsme se setkali s neteří naší kamarádky Young-Hee. (Young Hee dnes byla zaneprázdněna, ale připravila plán na celé odpoledne pro svou neteř, aby nás doprovázela!) Neteř asi 21 let stará přijela se svou kamarádkou. Vstup do obrovského mramorového paláce muzea byl zdarma, díky korejskému státu. Vzali jsme prohlídku s anglicky mluvící hosteskou, velmi dobře informovanou korejskou ženou, která mluvila dokonale anglicky s americkým přízvukem. Viděli jsme spoustu obrovských Buddhů, kadidlo hořáky, celadon keramiky, nefrit šperky, a starověké artefakty od počátku korejské historie.

Odtud jsme se metrem a taxi přemístili do Seoul Art Center, kde neteř Hee zjistila, že od pěti byl koncert tradiční korejské hudby. Každá z asi šesti produkcí byla provedena jinou skupinou hudebníků v dobových kostýmech na nástrojích, o kterých jsme nikdy nevěděli, že existují! Poslední dva kusy byly modernější, a na závěr bylo velmi silné a hlasité bubnování.

Po tomto koncertu jsme jeli taxíkem do neteří oblíbené korejské restaurace na polévku, kde jsme měli jakýsi vývar s proužky tofu a kousky tresek v něm. Jako vždy, malé hrnce se zelím kimchi byly již na stole, tentokrát spolu s nůžkami, abychom je mohli stříhat na menší porce! Odtud jsme byli schopni najít cestu zpátky k našemu penzionu po naší oblíbené zelené trase metra.

Zítra budeme cestovat do města Gyeongju na jihovýchodu Koreje vidět trochu více z vnitrozemí a dostat se z velkého města. Večer konečně přestalo pršet, takže máme naději, že zítra může být slunečno.

čtvrtek 13. srpna

Na jihovýchod do Gyeongju

Dnes jsme vyjeli ze Soulu do vnitrozemí. Ze Seoul Express Bus Terminal jel náš pohodlný klimatizovaný autobus 4 a půl hodiny na jihovýchod do města Gyeongju po dálnici, zastavoval pouze jednou na velkém autorestu s plno obchody a restauracemi. Je-li Holandsko země nejméně plýtvající s půdou, tak Jižní Korea je určitě na 2. nebo 3. místě. Země se skládá z mnoha zaoblených, zalesněných a občas skalnatých kopců s občasnými údolí mezi nimi. Ne pláně, žádné velké otevřené prostory. Říční plochá údolí jsou věnovaná svěže zeleným rýžovým polem nebo skleníkům pro pěstování zelenin.

Bylo vidět hodně intenzivního zemědělství zaměřeného maximalizovat výnos: husté řádky s plastovými bariérami, plastovými kryty mezi zeleninami, nebo přes ně, ovocné sady s ovocem již na stromech zabaleným v individuálně pytlích, pozemky z údolí stoupaly v terasách na nižší kopce.

Pak se najednou objevila další velká města (Deago, a jiná), s výškovými obytnými bloky desítky podlaží vysokými zdvihajícími se přímo ze zelených rýžových polí, obklopené velkými továrnami a dálnicemi. Rozhodně města nebyla rozlezlá (jako je zvykem v Am. - Evane – ty bys to rozhodně schvaloval!) Tito obyvatelé musí mít předpisy na zonování použití půdy se zabudovanými (právními) zuby!

Město Gyeongju není tak zmodernizované jako Seoul - většina staveb má jen 1 až 3 poschodí, jen několik novějších výškových budov stoupá po okraji města. Ubydleli jsme se v zánovním "Hotel W" v blízkosti autobusového terminálu v 5. patře - vlastně čtvrtým, ale čtyřka v Koreji přináší smůlu, takže to podlaží nazývají páté! Vyšli jsme do města a v centru v jedné restauračce si objednali večeři ukazováním na obrázky jídel na zdi, a pak pokračovali dál až k jezeru Anapji, kde vykopávky odhalily, že tam bydlela dynastie Silla ve velkém paláci kolem roku 750. Spousta mladých párů a rodin a fotografů se stativy čekali na západ slunce. Pak reflektory osvětlily tři zrekonstruované stavby jakoby chrámy - uprostřed zahrad a leknínů. Opravdu krásné.

Zítra budeme mít 6ti hod. autobus. prohlídku některých významných historických památek v blízkosti města.

Dnes bylo hezké počasí - není tak vlhké jako předtím ve velkoměstě. Modré nebe a nadýchané obláčky.

pátek 14. srpna

Den dva v Gyeongju

Dnes jsme vyrazili na celodenní výlet autobusem do hlavních atrakcí v okolí Gyeongju, starobylého hlavního města říše Silla. Náš průvodce nemluvil moc anglicky, ale v autobuse promítali film, kde bylo s angl. titulky popsáno každé místo, postupně jak jsme je navštěvovali.

Gyeongju oblast je známá pro své obrovské mohyly, které vypadají jako vysoké travnaté kopce. Desítky z nich se objevují ve středu města a i okolo něho. Jedna, která byla vykopána, je pro veřejnost otevřena a dá se chodit dovnitř – památky jako zlaté koruny, meče, keramika a jiné cennosti byly přemístěny do muzeí (již jsme viděli v Seoulu).

Navštívili jsme také slavný buddhistický chrám v jeskyni s obrovskou zlatou sochou Buddhy uvnitř, a v Asii nejstarší stojící (naklánějící se) kamennou astronomickou observatoř. Většina z těchto staveb byly postaveny v letech 700 až 900, některé byly těžce poškozeny a pak znovu obnoveny v poslední době.

Na oběd jsme všichni se všichni natlačili dovnitř velké korejské restaurace s bufety, kde si každý mohl vybrat a nandat si, kolik chtěl. Ale žádná bramborová kaše nebo pečená šunka! Všechno bylo buď čerstvé nebo nakládané ovoce a zelenina a pak často pikantní, pro nás příliš okořeněné maso, polévky nebo mořská jídla. Hodně výběru a vše zajímavé.

Tato část země se jeví jako turistická Mekka pro Korejce i cizince (vidět byl mnoho autobusů s japonci). Mnoho rodin s malými dětmi se procházelo těmito historickými místy, fotografovalo se navzájem a nakupovalo suvenýry.

Na večeři zpět ve městě jsme šli do "sam-bak", druh restaurace, kde všem podávají stejná jídla - což se ukázala být sbírka téměř třicet malých misek a talířů různých zelenin, mořských řas, ryb, okurek, zelí kim chi, omáček, polévek a mas, které byly rozprostřeny všechny najednou. Vyzkoušeli jsme vše - od syrových ústřic a slaných ančoviček po nerozpoznatelné vařené a čerstvé zeleniny. Zítra, pokud nebudeme příliš utahaní, si pronajmeme kola na pár hodin předtím, než náš autobus zas pojede zpět do Seoulu v poledne.

Počasí dnes bylo velmi horké a velmi vlhké - ale alespoň nepršelo.

sobota 15. srpna

Den tři v Geongju

Dnes ráno jsme si pronajali vratké tandemové kolo na pár hodin projet se postranními uličkami a dostat se mezi rýžová pole. Jsou propojená stezkami, které jsou skvělé pro jízdu na kole. Viděli jsme spoustu bílých ptáků - jeřábů a narazili na několik starých pohřebišť. U jedného domu dříve bohaté rodiny jsme mluvili se správcem, který mluvil výborně anglicky.

Najezdili jsme plno kilometrů, projížďka byla prima. Pak jsme chytili náš polední autobus zpět do Soulu, a dorazili tam v 4:30. V našem penzionu jsme se setkali s paní domu, která se právě vrátila z cesty do Kanady. Ona a její manžel se nám pak věnovali až do pozdního večera, ukázali pár svých oblíbených restuarants a trvali na placení!

Zítra jedeme do Japonska a pak nastane čas začít být součástí skupiny – delegace. Něco nového pro nás. Všichni se budeme muset oblékat stejně a jednat v souladu s nabitým organizovaným programem. Rozhodně nám domácí umožní vidět a dělat spoustu, ale pro nezávislé cestovatele, jako jsme my, cestování ve skupině může být někdy otravné ....

neděle 16. srpna

Náš poslední den v Koreji, už! a my jsme se sotva dotkli povrchu ... Vyrážíme do Japonska

Konichiwa = dobrý den!

Jsme v Japonsku. Přiletěli jsme do Tokia ze Seoulu po poledni a o třetí se setkali s delegací 24 lidí, která přiletěla přímo z Wenatchee. Dvanáct dospělých a stejný počet mládeže.. většinou 14 a 15ti letých. Autokar nás zavezl do středu Tokya na ubytování ve mládežnickém hostelu. Ženy vpravo, muži vlevo. Počítače v naší ubytovně mají spojení na internet za 100 yenů na 15 minut.

Vítek měl domluvené setkání s mužem, kterého zná přes podnikání s větroni. Ten nás pozval na tradiční večeři, kde podávali úhoře - prý dobré v létě, když je horko. Prošli jsme se pak okolo chrámu šinto, moc prima návštěva. Pak zalehli před jedenáctou v ubytovně.

pondělí 17. srpna

Tokyo den 1

Pojedli jsme snídani v naší mezinárodní ubytovně, která je na 18tém a 19tém patře výškové budovy ve středu města, s úchvatným výhledem na okolní čtvrtě.

Pak jsme všichni šlapali asi půl kilometru k jinému hotelu odkud vyrazili autobusem na celodenní prohlídku Tokia, která obsahovala návštěvu hlavních místních atrakcí - vyhlídkové věže postavené v padesátých letech, trochu jako Eiffelovka. Zpřístupněná byla vyhlídka ve výšce 150 m, tam jsme si uvědomili, jak obrovské Tokyo je. Na rozdíl od Seoulu město nemá žádné kopce, a zdá se být placka, i když malé vyvýšeniny a potůčky jsme později uviděli. Jeli se pak podívat na císařský palác, v zahradě 5km čtverečních, kde bydlí pouze 2 lidi (s 800 obsluhujícími.. naši průvodci si stěžovali, jaké plýtvání daněmi!), pak se zúčastnili čajového obřadu v krásné zahradní oáze, uviděli slavný chrám s obchody se suvenýry v okolí, jeli lodí po řece, a šli na oběd s opékanými masy, snad pro nás v evropském stylu.

Večer bylo volno a s jiným párem jsme našli restauraci poblíž našeho hotelu na večeři.

Počasí bylo teplé a vlhké, ale ne tak dusné, jako Seoulu.

Evane - mnohem více lidí zde jezdí na kolech, než v Seoulu. Nejvíce je vidět staré bicykly se přímými řídítky. Jen pár kol mělo řídítka dolů a také jen jedna desetina kolařů nosilo přilby.

úterý 18. srpna

Tokyo Den 2

Konichiwa všem!

Dnes jsme vyjeli zas po celý den autobusem po Tokiu, prohlídka byla ještě lepší než včera. Naše průvodkyně byla velice milá a energický bývalá letuška s výbornou angličtinu. Měla všechny druhy pomocných vizuálních prostředků, jako fotky z císařské rodiny, origami papír abychom mohli skládat Fujiyamu, mapy rychlovlaků, apod.

Prohlédli jsme si působivé historické muzeum, navštívili svatyni šintoismu, a strávili několik hodin v módní čtvrti Hurajuku s plno obchody pro mladé – naši studentští delegáti toho s nadšením využili na nákupy.

Večer jsme zkusili jinou večeři v zábavní čtvrti Ginza, a šli se podívat do divadla v tradičním stylu Kabuki.

středa 19. srpna

Z Tokia do Misawy

Tříhodinová jízda rychlovlakem byla úžasná - tak rychlá a hladká! Krajina byla r-o-z-m-a-z-a-n-á, když jsme jeli kolem.

Moje (píše Emily) hostitelská rodina je opravdu milá

a probíjíme se při dorozumívání s použitím fotografií a elektronického slovníku.

Při večerním setkání s opékáním na zahradě starosty města jsme viděli Yasunu a jejího otce. (Yasuna u nás bydlela v květnu 2004, a její otec navštívil o rok později). Dokonce nám přinesla dar! Yasuně je nyní 19 let a studuje farmacii v Tokiu. Byla jen doma na návštěvě. Bydlí kousek na západ od Tokia s její starší sestrou, která je již lékárnice. Jejich bratr, 21, studuje, aby se stal učitelem. Je stále velmi hezká a ještě hodně se chichotá!

Vítek je ubytovaný u jiné rodiny.

Otec – Hirotoshi Mikami-san je učitelem japonštiny a angličtiny na střední škole, kam chodí také hodně dětí i dospělých, z letecké základny USAF v Misawě. Jeho žena je Yuko Mikami, také učitelka, na střední škole asi 40 minut od Misawy. Jejich dcera Lina si vzala Američana, z letectva, Henry Wilsona, a s ním se odstěhuje do Las Cruces v Novém Mexiku (USA) v říjnu 2009. (Dříve již bydleli v USA, když Henry byl umístěn na základně v Las Vegas v Nevadě.) Mají dvě děti, Tori a Addie. Hirotoshi a Yuko mají dále syna, Shingo (dělá na čističce jaderného odpadu), a dceru Maya (v Tokiu), která se vdala v červnu 2009.

čtvrtek 20. srpna

Misawa 2. den

Dnes jsme se věnovali japonské kultuře a tradičním řemeslům. Učili jsme se hrát na koto - hudební nástroj vypadající jako kytara; nechali se obléci do kimon a úborů samurjů; pokušeli se o kaligrafii a přenesli naše díla na talíře, které nám pak vypálili v peci; vyráběli japonská jídla, jako sushi (a pak je snědli); sestavovali z vysušených lisovaných květin obrazové kompozice, a ty nám pak zarámovali; a zúčastnili se čajového obřadu.

Odpoledne jsme shlédli festivalový průvod, a strávili večer s našimi hostiteli.

pátek 21. srpna

Den Tři v Misawě

Dnes jsme objížděli autobusem významná místa v tomto roztahaném městě. Navštívili jsme rybářský přístav, kde lodě přivezly v časných ranních hodinách úlovek, již zabalený v ledu v polystyrenových krabicích. Naši hostitelé měli připravenu polévku z krabů a jiné pečené dobroty pro nás na koštování!

Pak jsme přejeli na prohlídku spojené americko-japonské vojenské základny Misawa Air Force Base, kde je umístěno 3500 amerického leteckého personálu a jejich rodin. Stihaček tam mají 45 a pro ně devadesát pilotů. Zbytek vojáků je podporuje. Navštívili jsme na základně i základní školu, podívali jsme se do kokpitu F-16, snědli oběd v důstojnickém "klubu”, viděli jejich golfové hřiště s výhledem na nedaleké jezero a hory, viděli ubytování důstojníků, a objeli celé rozlehlé letiště. Pak jsme šli do místního Muzeua vědy a letectví, které dokumentuje historický první let přes Tichý Oceán bez mezipřistání, v roce 1931. Ten let se stal základem vazby našich dvou sesterským měst spolu, a tedy důvodem, proč navštěvujeme Misawu. Muzeum mělo také spoustu poutavých činností, které si mládež i dospělí mohli vyzkoušet. Odtud jsme odjeli na tu samou pláži, odkud Pangborn a Herndon v roce 1931 vyrazili do Ameriky (kde po 42 hodinách non-stop letu přistáli, ve Wenatchee).

Pak jsme se vrátili do města na výroční Misawa Festival, což byla příležitost pro tuto každoroční výměnu delegací sesterských měst. Dnes tam byl velký průvod alegorických vozů, některé z nich sahajících až do druhého patra domů. Je tu další průvod zítra, kterýho se také máme zúčastnit. Město je oživené spoustou dekorací stánků s potravinami, a plné procházejích se rodin, jak japonských (velká většina), ale také rodin amerických či smíšených. Mnoho lidí bylo oblečeno v "yukatas" – kimonech z lehké bavlny pro leto.

K večeři mi má hostitelka připravila nádherné “tempura” ze zelenin, lilku a fazole z vlastní zahrady. Také těsto se smaženými mušlemi, rybami a vepřovými kotletami, a několik čerstvých salátů.

sobota 22. srpna

Předposlední den

Do dvou odpoledne jsme byli jednotlivě s našimi hostitelskými rodinami a pak se zúčastnili druhého průvodu, a večer závěrečného banketu na rozloučenou..

Vítkův hostitel ho vzal na výlet podél řeky v národním parku

podívat se na vodopády a kráterové jezero vyplňující starou vyhaslou sopku.

Má rodina mi vzala na moc zajímavou prohlídku tradičního tkalcovského studia, kde měli 60 japonských tkalcovských stavů. Specializují se na druh tkanin, při čemž recyklují staré potrhané proužky látky z bavlněných kimon! Dělají věci, které jsou opravdu krásné.

Pak jsme měli oběd a rozhlédli se v blízkém obchodě, takovém oblastním trhu pěstitelů. Plno krásných zelenin, o mnohých se jen dalo hádat, co to je a jak vařit. Také nesčetné druhy sušených kalmárů, chobotnic, ryb, mušlí, atd.

Odpoledne jsme jeli na alegorickém voze ve festivalovém průvodu spolu se delegáty z Wenatchee a mávali všem divákům, jak domácím, tak americkým (ze základny). Bylo opravdu dojemné vidět všechny ty Japonce, od malých dětí až po scvrklé staroušky, jak na nás mávají a usmívají se na nás. To opravdu vyjadřovalo podstatu vztahu sesterských měst. A to přitom, kdy dost možná ještě dost těch starých si pamatovalo, jak je v poslední válce američané bombardovali.

Ve večerních hodinách byl Banket na rozloučenou s okázalým výběrem pohoštění a jídel v místním hotelu, povinné projevy, někteří zpívali a tančili, a samozřejmě skupinky mladých se předváděli ve zpívání karaoke!

neděle 23. srpna

Poslední den v Japonsku, a návrat

Brzy ráno jsme opustili naše hostitele v mezinárodním středisku a autobus města Misawa nás zavezl na půl hodiny vzdálené Hachinoche, odkud jsme jeli dále rychlovlakem do Tokia a pokračovali letadlem zpět do Seattlu.

Tam jsme se sešli s našimi dětmi Evanem a Karlou. Šli jsme si prohlédnout několik z domů, které si Karla vybírala coby své nové obydlí, a tak jí pomáhali s vyběrem místa, kde žít v tomto nadcházejícím školním roku. Pak jsme ještě přejeli přes hory Kaskády, a po třiceti hodinách od opuštění Misawy dorazili v pořádku domů do Wenatchee. Tam nás přivítal kocour Pumkin, děcka sousedů a jejich rodiče, a příjemný pocit suchého vzduchu.

Sayonara,

 
VÍCE FOTEK jsme dali s Emilí na internet.
Klikni sem
VÍTEK A EMILY - VÝBĚR FOTEK Z KOREJE A JAPONSKA

( Budeš se muset přihlásit použivatelským jménem a heslem. Dej si do okénka prohlížeče internetu   http://www2.snapfish.com/   Pak se přihlaš použivatelským jménem a heslem
JMÉNO: sistercity1@gmail.com
HESLO: misawajapan

 
Vlož jméno a heslo do okénka prohlížeče (napravo nahoře, kde je napsáno, "email address", a password). (Nejlépe si překopíruj odtud, až se ti otevře stránka Snapfish):
Klikni na LOG IN.   Pak klikni na obrázek, pod kterým je napsáno Emily and Vitek Siroky   a otevřou se malé ikonky fotek. Můžeš buď klikat na jednotlivé ikonky, pro zvětšení, nebo si spustit PLAY SLIDESHOW = okénko uprostřed stránky s modrým trojúhelníkem napravo - doporučuji.. promítání bude na celou obrazovku, a samočinně se budou fotky měnit.)